3x mini recenze: Slavík zpívá špatně, S lodí jež dováží čaj a kávu, Tvář

Autor: Jaroslav Seifert

Název originálu: Slavík zpívá špatně

Počet stran: 68

Série: -

Díl v sérii: -

Nakladatelství: Jan Fromek

Rok vydání v ČR: 1926

Oficiální anotace:

Sbírka je napsána v duchu poetismu. Je pro ni příznačné zvážnění témat a námětů, kterými se autor zabývá ve srovnání s jeho díly předešlými. Základní motivy, které se v básních sbírky opakují, pocházejí z jeho cesty po SSSR (Moskva, Lenin, Kreml), motivy první světové války a jejích hrůz i další válečné hrůzy, které se mohou v budoucnu na lidi přivalit (například univerzální motiv smrti). V tomto směru se má jednat o jakési připomenutí hrůz minulosti a varování před něčím takovým v budoucnosti zároveň. V sice menší míře, ale přesto je možné ve sbírce najít i odeznívající motivy ze Seifertovi dřívější cesty po Francii. Z básní věnovaných SSSR je patrné vystřízlivění autorova nadšení z představ o této zemi ve srovnání se skutečností, kterou zaznamenal.

Verše této sbírky jsou poetické, ale ne tak hravé a načechrané. Mají vážnější tón a menší bohatost asociací při procházení mezi jednotlivými obrazy. Autor ojediněle používá i cizích slov, aby dodal věrohodnosti svým obrazům.

Moje hodnocení:

Básnická sbírka Slavík zpívá špatně patří mezi autorovými díly k těm méně známým a  méně čteným. Což je ale velká škoda, protože tato kniha stojí za pozornost.

První část sbírky je psaná v duchu poetismu, což znamená častá témata moderního světa a opjevování moderní techniky a vymožeností. Na druhou stranu je ale cítit určitá skepse, místy i pocity zmaru.

Druhá část je vzpomínkou na 1. světovou válku. Autor uvažuje nad tím, zda je správné pojovat, pokud ano, tak za koho... Líbila se mi báseň, kde se sám sebe ptá, proč má bojovat v cizí krajině (Francie), proti lidem, které nezná a za jakým cílem. Tahle myšlenka je sama o sobě zajímavá a představuje to, co si velká většina vojáků i civilistů o válce myslela a myslí.

Třetí část je jakýmsi kontrastem k válce. Popisuje nově se rodící svět, ve kterém hlavní vedoucí úlohu sehrává Sovětský svaz. Právě básně inspirované SSSR se mě osobně líbili nejvíc. Je v nich ukázána pravá tvář tehdejší ruské společnosti, srovnávání s předchozím carským Ruskem a samozřejmě výsadní místo zaujímá Leninův nekrolog, který je skvělý a stojí za přečtení.

Celkově jsem se sbírkou více než spokojená. Nečekala jsem to, ale je to tak. Rozhodně nejsem zastáncem nebo milovníkem Sovětského svazu, ale historie Ruska a Rusko samotné mě vždycky hluboce zajímaly. Možná i proto se mi kniha tolik líbí.

Obálka knihy bohužel není příliš hezká a obávám se, že i některé případné čtenáře může odradit. Určitě ale sbírka stojí za přečtení.

Autor: Konstantin Biebl

Název originálu: S lodí jež dováží čaj a kávu

Počet stran: 64

Série: -

Díl v sérii: -

Nakladatelství: Československý spisovatel

Rok vydání v ČR: 1961

Oficiální anotace:

Sbírka básní, inspirovaná autorovou cestou na Jávu, ve které se vedle veršů naplněných čarovným kouzlem exotického prostředí i soucitem s porobeným lidem ozývají tóny lásky a obdivu ke vzdálenému domovu.

Moje hodnocení:

Kniha s poetickým názvem, která vlastně přesně předpovídá, jaké kniha bude. Básnická sbírka S lodí jež dováží čaj kávu byla napsána v duchu poetismus a předává autorovi pocity a emoce z cest, kdy putoval na ostrov Jáva. Popisuje přírodu a kulturu dalekých zemí, ale v hloubi duše teskní a vrací se ke své domovině.

Sbírka je rozdělena do tří částí. První z nich Začarovaná studánka, je právě vzpomínkovou částí, kdy autor myslí na rodinu a domov. Objevují se zde silné prvky vlastenectví. Druhá část S lodí jež dováží čaj a kávu popisu samotnou cestu, jejímž cílem je ostrov Jáva, setkávání s domorodci a objevování exotických míst. A na závěr třetí část Protinožci, v níž autor vyznává svůj stesk po domově a lásku k němu.

V mnoha básních jsou ovšem i odkazy na další země, i evropské. Například odkazy na carské Rusko, když bylo "kdysi carské" a vládl v něm "dávno mrtvý car", nebo na Francii a Louvre. Protože se jedná o pozitivistickou knihu, objevuje se také časté zaujetí moderními věcmi a jistou každodenností a všedností, která v kontrastu s dalekými exotickými zeměmi působí zajímavě.

Vzhledem k tomu, že má sbírka pár stránek, velmi dobře a rychle se čte. Básně patří mezi takové, které na čtenáře působí příjemně a není třeba se u nich sáhodlouze a složitě zamýšlet, což je pozitivum. Myslím, že i pro někoho, kdo poezii příliš nevyhledává by nemusela být sbírka špatná.

Co se týče obálky knihy, opět patří mezi takové, které toho moc neřeknou a ke knize příliš nenalákají.

Autor: František Halas

Název originálu: Tvář

Počet stran: 88

Série: -

Díl v sérii: -

Nakladatelství: František Borový

Rok vydání v ČR: 1946

Oficiální anotace:

Sugestivně působící sbírka lyrických veršů, která uchvátila čtenáře silou citu a bohatstvím výrazu hned při prvním vydání v prosinci 1931. Od čtvrtého vydání (1940) byla rozšířena o oddíly Hořec a Tiše.

 

Moje hodnocení:

Básnická sbírka Tvář patří mezi počáteční autorovu tvorbu. Doba, kdy jsou jeho verše spíše pesimisticky laděné.

Jednotlivé básně jsou velmi krátké a je z nich cítit právě onen pesimistický tón. Do veršů jsou promítány nálady a strachy, ztráta iluzí, strach ze smrti, nicota a rozklad. Významnou roli sehrává autorova přemítání nad osudem člověka. Každému je vymezený určitý čas a ať dělá co chce, není schopen ho prodloužit.

Velké množství básní je někomu věnováno. Z velké většiny jsou to velmi známá jména a autoři podobného ražení jako je sám Halas. Za zmínku jistě stojí básně věnované S. K. Neumannovi, J. Zahradníčkovi, E. Hostovskému, J. Seifertovi, nebo třeba Vl. Holanovi.

Sbírka obsahuje několik básní, které se mi moc nelíbily a naopak několik, které mě nadchly. Ve výsledku jsem se sbírkou spokojena, ale přeci jen jsem od prvního setkání s autorem čekala něco trochu víc. Doufám, že jeho ostatní sbírky mě uchvátí víc.

Obálka knihy je taková nic neříkající. Neurazí ale rozhodně ani nenadchne.