Recenze: Tma pod srdcem

Autor: Lucie Ortega

Název originálu: Tma pod srdcem

Počet stran: 344

Série: Světla nad močálem

Díl v sérii: #2

Nakladatelství: Fragment

Rok vydání v ČR: 2022

 

Oficiální anotace:

Za událostmi z minulého léta by Lena nejraději udělala tlustou čáru. Nečekaná žádost o pomoc ji však přivede zpět do Lukášova penzionu, kde odhalí znepokojivé tajemství. Kvůli němu se vydává přes Temný Nav k Ostrovu neviňátek, aby našla duši nenarozeného dítěte. Kostějovo království je ale nebezpečnější než kdy dřív a Leně by se velmi hodila Divišova pomoc.
Dokáže úkol splnit? Odolá nové hrozbě, která se Temným Navem šíří?

Moje hodnocení:

Kniha Tma pod srdcem je druhým dílem série žánru označovaného jako slovanská fantasy. Stejně jako první díl si i tento drží vysokou laťku a propojení zajímavého příběhu a slovanské mytologie výborně funguje. 

Opět sledujeme hlavní postavu Lenu. Tentokrát se v popředí nachází zejména její psychika. Dopodrobna jsou rozebírány její pocity, psychické stavy a psychika jako taková. Zajímavá je také její hypersenzitivita, která je zmíněna a poměrně podrobně vysvětlena a popsásna. Veškeré psychické problémy jsou vysvětlovány v návaznosti na Lenin předchozí život, rodinné zázemí a prostředí, v němž vyrůstala. Svůj podíl na tom nesou také události z předchozího dílu Světla nad močálem, které byly traumatizující.

Zhruba první třetina knihy se odehrává ve světě lidí. Vidět můžeme Leninu snahu začlenit se do společnosti a popasovat se se svými myšlenkami a životem. Upřímně se přiznávám, že tato část mě příliš nebavila. Minimálně ne tolik jako části následující, v nichž se vracíme zpět do Temného Navu. Ten se ale za dobu Leniny nepřítomnosti zásadně změnil. Nic není stejné jako dřív, objevují se nová místa, prostředí, postavy... Vše opět bravurně popsané. 

Některé postavy jsou dobře známé, ale objevuje se i řada nových. Za zmínku nepochybně stojí Lukáš, který je zpět na scéně a tentokrát sehraje větší roli. A samozřejmě Diviš, který je také zpět, ale jinak než by se zdálo. Milostná linka je tentokrát výraznější, což hodnotím velmi pozitivně. Byla jsem ráda, že se konečně ukázala a autorka s ní velmi zajímavě pracovala. Čtenář je napjatý, rozrušený, neví co si vlastně myslet. Nejen romantika ale celkově kniha budí vlnu pocitů, pozitivní i negativních, resp. pocity dojetí, slzy i smutek. 

Hlavním motivem je opět splnění nesplnitelného úkolu, ke kterému se Lena dostane zcela náhodou. Úkol je sám o sobě zajímavý, navíc doplnění o skvělé prostředí. To tvoří ideální kombinaci. Ačkoliv je na první pohled poměrně jasné, kam příběh směřuje, objevuje se celá řada nečekaných a překvapivých zápletek, které zcela převrátí vše, co bylo dosud považováno za jasné.

Na začátku každé kapitoly, které jsou opět pojmenované a nečíslované, je nějaké moudro, upozornění na společnost a lidské city, nebo informace z Lenina života. Jde o celou řadu zajímavých myšlenek, i když tentokrát jich je trochu méně.

Autorka opět ukázala, že umí skvěle psát. Příběh je čtivý, příjemný, v podstatě se stále něco děje a velkým plusem je, že se v něm neobjevují téměř žádná hluchá místa. Naopak je zde řada nečekaných odhalení a zvratů, které jsem nečekala a nedokázala odhalit.

Předchozí díl se mi ale líbil nepatrně víc. Možná je to i tím, že šlo o něco nového a nečekaného a teď už jsem měla větší očekávání a srovnání. I tak jsem ale velmi spokojená a z knihy v podstatě nadšená, jedině ten začátek mě tolik nechytl.

Závěrečné události jsem rozhodně nečekala. Nadchly mě a zaskočili zároveň. Částečně vše dopadlo tak, jak jsem doufala, ale jedna konkrétní věc mě velmi překvapila. Doufám, že o neuzavřeném konci bude třeba v budoucnu pokračování? Jednoznačně bych ho uvítala.

Obálka knihy je opět nádherná. Zpracována je v ní hlavní myšlenka knihy a slovanské mytologie a dohromady toto propojení skvěle funguje a graficky vypadá nádherně.